Žádost o úvěr není jen o tom vyplnit formulář a počkat si na odpověď. Banka má přesně daný postup, jak zjistit, zda je žadatel schopen půjčené peníze řádně splácet. Co všechno banka kontroluje, než vám schválí úvěr, často překvapí i lidi, kteří mají v hlavě jasno o svých financích. Pohled bankovního analytika je totiž mnohem detailnější, než si většina klientů představuje.
Příjmy jsou jen začátek toho, co banka kontroluje
Prvním bodem prověrky je samozřejmě výše a stabilita příjmů. Posuzovatelé se dívají na výplatní pásky obvykle za poslední tři měsíce, u podnikatelů pak na daňová přiznání za jedno až dvě uplynulá období. Důležitý není pouze hrubý součet, ale také typ pracovní smlouvy. Zaměstnanec na dobu neurčitou má jednodušší pozici než člověk pracující na dohodu o provedení práce, byť by jeho měsíční příjem byl srovnatelný. Banka si často ověřuje zaměstnavatele i přímým dotazem, zda dotyčný skutečně pracuje a není ve výpovědní lhůtě.
Výdaje a životní náklady prozradí víc, než si myslíte
Vedle příjmů sledují bankéři také pravidelné výdaje domácnosti. Patří sem nájem, energie, pojistky, výživné, leasingové splátky či již existující úvěry. Z výpisu z účtu lze vyčíst překvapivě hodně, třeba jak často chodíte do restaurací, zda hrajete online sázky či jestli pravidelně končíte v mínusu. Záporný zůstatek krátce před výplatou je signál, který analytika přiměje zpozornět. Banka si totiž musí ověřit, že po odečtení všech závazků zbude domácnosti dost peněz na živobytí i novou splátku.
Záznamy v registrech rozhodují o důvěře
Klíčovou roli hraje historie ve dlužnických registrech. Banky čerpají z bankovního registru klientských informací (BRKI), nebankovního registru (NRKI) a často také ze SOLUS. V těchto databázích jsou uloženy informace o všech současných i minulých úvěrech, kreditních kartách, kontokorentech a jejich splácení. Jediný delší prodlevy ve splátkách starý několik let dokáže šanci na schválení výrazně snížit. Banka se podívá také na to, zda jste v minulosti často žádali o úvěr u různých institucí. Vysoký počet dotazů v krátkém čase působí jako varovný signál.
Bonita a scoring jako neviditelný soudce
Veškeré získané údaje banka nasype do scoringového modelu, který každému žadateli přiřadí číselné hodnocení takzvanou bonitu. Algoritmus zohledňuje věk, vzdělání, rodinný stav, počet vyživovaných dětí, délku zaměstnání u současného zaměstnavatele i bydliště. Mladý svobodný člověk bez závazků dostane jiné skóre než padesátiletý živitel rodiny, byť oba vydělávají stejně. Scoring není dokonalý, je ale rychlý a férovější, než když by rozhodoval pouze lidský úsudek konkrétního referenta.
Zajištění úvěru a hodnota nemovitosti
U vyšších částek či hypoték přichází na řadu posouzení zástavy. Bankovní odhadce navštíví nemovitost osobně či alespoň prostuduje fotografie a srovnatelné prodeje v okolí. Posuzuje stav budovy, lokalitu, právní vady na listu vlastnictví i případná věcná břemena. Pokud banka zjistí, že tržní hodnota nedosahuje očekávané sumy, sníží částku, kterou je ochotna půjčit. U spotřebitelských úvěrů zase někdy figuruje ručitel, jehož bonitu posuzovatelé zkoumají úplně stejně přísně jako u hlavního žadatele.
Co dělat pro hladší schválení žádosti
Než žadatel vyrazí do banky, vyplatí se připravit. Vyžádat si vlastní výpis z registrů a zkontrolovat, zda v nich nejsou chybné záznamy. Splatit drobné kontokorenty a kreditky, případně je zrušit. Posbírat doklady o všech příjmech včetně vedlejší činnosti. Zvážit, zda do žádosti přizvat spolužadatele, který má pravidelný příjem. A v neposlední řadě realisticky odhadnout, jakou splátku domácnost reálně utáhne, ne tu maximální, kterou banka nabídne. Schválení pak bývá rychlejší a podmínky výhodnější.